Náš příběh

Jak jsme s ekézmem bojovali my? Jedním slovem TĚŽKO. Kdo má  doma malé atopiky či sám trpí atopickým ekzémem, moc dobře ví, o čem mluvím. Jelikož jde o onemocnění, které je nevyléčitelné, ale pouze jakž takž ovladatelné působením vnějších vlivů, je to opravdu běh na dloooouhou trať. 

Když se nám narodila Danielka, ekzém se u ní objevil už kolem 4 týdne. To, že to bylo tak brzy, poukazovalo už tehdy na to, že to bude ekzém těžké závažnosti. Běžně se totiž u kojenců objevuje až kolem 3 měsíce. Takže my si to „užili“ opravdu naplno.

Začal nám neskutečně stresující kolotoč běhání po doktorech – kožní, neurologie, fyzioterapie a nakonec i gastroenterologie. Danielka byla v bříšku až do konce těhotenství uložena koncem pánevním, takže si na svět ještě přinesla s sebou zkrácené šíjové svaly na krku. Proto i ta neurologie a fyzioterapie v podobě Vojtovy metody. No a na gastro jsme chodili, protože Dany odmítala jíst. S diagnózou AE měla předepsané hypoalergenní umělé mléko a to má silně nahořklou chuť. Kojila jsem ji asi do 2 měsíců, pak jsem ale (pravděpodobně stresem a nemocí) přišla o mléko.

Suma sumárum peklo na Zemi. Po půlročním šílenství, kdy doktoři nevěděli co s námi a pořád si nás jen přehazovali se slovy „no musíte zkoušet a uvidíte“ nebo “ děláte to špatně, to je Vaše vina“ apod. , jsem byla doslova na dně. Upřímně se Vám svěřuji , že když Danielka v noci konečně na chvíli usnula měla jsem chuť se někde zavřít, do tmy a do klidu, kde mě nikdo nenajde a tam neskutečně dlouhé hodiny plakat… A taky že se to tak někdy dělo…

Naštěstí to trvalo „jenom“ toho půl roku a já si jednou v noci dokázala říct dost! Vstát z podlahy, utřít slzy a umínit si, že to zvládnem. Rozhodla jsem se přestat poslouchat všechny doktory a všechny „dobře míněné“ rady okolí a začala poslouchat sama sebe a svůj mateřský instinkt. A světe div se, začalo to fungovat. Především jsem se psychicky uklidnila a Danielka pochopitelně také. Zlaté pravidlo SPOKOJENÁ MÁMA = SPOKOJENÉ MIMINKO se zase potvrdilo . Co mi  ale opravdu  tehdy hodně pomohlo, byl přístup mého manžela, který ať se dělo co se dělo, stál vždycky při mě, souhlasil jen se mnou a věřil mému instinktu. Jsem mu za to moc vděčná a upřímně nevím, jestli bych to tehdy bez něj dokázala. Děkuju Tome.

Změnila jsem dětskou lékařku, změnila jsem přístup a začala jsem  intenzivně hledat pomoc mezi lidmi, kteří si něčím podobným prošli také.  Pochopitelně jsem začala první hledáním na internetu a narazila  tak na paní Věrku Zíkovou. Opravdu nám pomohla a nám se vrátial radost do života a naší Danielce  úsměv na rty.

Danielčin ekzém jsme tedy během dalšího půl roku dostali pod kontrolu  a dnes máme stav – klidová fáze, tedy bez známek ekzému!

Když se narodil Tomášek, průběh byl dost podobný, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Byli jsme na tuto možnost připraveni ! Takže když se kolem 5. týdne Tomášek celý osypal a zarudly mu tváře, měla jsem jasno. Nastoupila jsem léčebný postup podle Věrky a bojovali znovu.

Byť už jsem věděla s čím mám tu čest,a věděla jsem jak s AE bojovat, bylo to období náročné. Především když Tomáška svědily tváře, dřel si je těma malinkýma ručičkama a já si zase říkala, jaká je škoda, že mu nemůžu pomoct víc…

Ekzém Tomáška se nám nicméně podařilo „rychle“ dostat pod kontrolu a na tělíčku nebylo běhěm pár týdnů po ekzému ani památky….co se nám ovšem projevilo v plné síle byl ekzém ve tvářích….Tomáškovi velmi brzy začaly růst zoubky a nebralo to konce. Lezl jeden za druhým a ekzém vesele sílil…Běžně se stávalo, že si dřel tváře tak slně, až si je v noci i přes den rozedřel celé do krve…Po pár týdnech zoufalství a totálního vyčerpání z nevyspání jsem se rozhodla hledat další pomoc. Přece musí existovat ještě něco, co mu uleví….

ekzém ve tvářích

Zase jsem sedla k internetu a hledala. Potřebovala jsem něco, co bude fungovat na podobném přincipu jako postupy, které už jsme měly osvědčené a zabíraly . A tak jsem našla zelené potraviny – chlorellu a ječmen. Rozhodly jsme se je vyzkoušet, i přes pro nás poměrně vysokou cenu a mohu říct, že toho nelituji. Tomáškův ekzém se do měsíce dostal do únosné fáze a během dalšího měsíce zcela zmizel…. A to mu zoubky stále rostly 🙂

A jak jsem poznala, že to vše máme konečně všechno za sebou? Jednoduše – protože jsme začali všichni spát spokojeně a hlavně celou noc! 🙂